Žil jsem mezi malomocnými, Neil White

Tentokrát se mi do rukou dostal skutečný příběh muže, který se za finanční podvody dostal do vězení. Na můj vkus dostal nepřiměřeně nízké ohodnocení za to, jakou částku ukradl, ale v Americe je asi možné všechno. Anebo…

Anebo délku trestu ovlivnilo místo, kde si měl svůj trest odpykat? Dostal se totiž do vězení v Carville v Louisianě, kde vedle vězňů žije komunita malomocných, jediná ve Spojených státech, a protože se o této nemoci dodnes moc neví, je opředena mnoha fámami, kterým i on podléhal.

První setkání s malomocným mohlo dopadnout i hůř, ale jemu stačí, když mu na obličeji přistane jediná kapka z jeho úst. Ihned běží na pokoj a důkladně se myje. Jakmile dozorci zjistí, jak se leprózních pacientu štítí, nebo spíš bojí, dají mu na starost úklid jejich jídelny. Takto začíná jeho převýchova ve slušného a poctivého člověka.

Kniha má všechny atributy bestselleru. Je to osobní příběh úspěšného investigativního novináře, který se z pomyslného vrcholu dostává na dno společnosti, a jsou zde příběhy jak z řad uvězněných, tak dozorců, kteří na ně dohlížejí, jak z komunity leprózních pacientů, tak z řad duchovních a řadových sester, kteří o ně pečují.

Asi nejvíc se mne dotkl osud nevidomého pacienta, jenž onemocněl malomocenstvím, v jehož důsledku ztratil cit v rukou. Aby mohl číst pomocí Braillova písma, naučí se číst pro mne nepochopitelným způsobem… 

Ze všech postav, které v příběhu vystupují se Clark Kent, přezdívka, kterou tam dostává, nejvíce sblíží s leprózní Ellou. Poslední příběh, moderní podobenství, o popraskaných lahvích Coca-Coly, který mu vypráví, svědčí o její moudrosti a nadhledu, jímž je tato dáma na invalidním vozíčku obdarována.

Její poslední slova, být pronesena před pár lety, by Clark ani nezaregistroval. To, že nyní padnou na úrodnou půdu, svědčí o tom, že trest, který si odseděl, měl ten pravý význam.

Poznámka na závěr:

Kdo si bude chtít knihu o 336 stranách textu přečíst, ať vynechá poslední odstavec, kde prozradím, co se Clark od Elly naučil:

Žít prostě, nic neskrývat a pomáhat druhým. Skutečně velké činy, jsou ty malé a tiché, které se nevytrubují do světa.