Jako bych se dostal ze současnosti do daleké minulosti

Dostaneme-li se do lázní, pak vzhledem k našemu postižení máme procedury povinné a volné. Zatímco povinné jsou dané, s volnými se dá manipulovat, a to v rámci úhrady zdravotní pojišťovnou. A pokud člověk chce, může si další procedury přikoupit. Já jsem si nové procedury vytvářel. A zdarma. Jedna z nich navazovala na logopedii, kde jsem mimo jiné zkoušel pracovat i na počítači. Musím říci, že osvojit si znovu počítač nešlo tak rychle, jak rychle jsem o tuto dovednost přišel. A to jsem byl jen uživatel. Vraťme se ale o pár měsíců zpět, než jsem se dostal do lázní.

Na počítači jsem začal kognitivní trénink mozku už čtrnáct dnů po mozkové příhodě. Když mě převezli z fakultní nemocnice do léčebny, měl jsem zhruba čtyřměsíční přestávku. Po Novém roce jsem se do fakultky vrátil, abych v kognitivní rehabilitaci pokračoval. V té době jsem si však počítač málem neuměl spustit, natož napsat si třeba mail.

Někdy v březnu jsem byl pozván na oslavu narozenin mé kolegyně. Zmínil jsem se o mé potřebě vrátit se na počítač. Ona se toho chytla a zjistila, že v knihovně právě probíhá výuka pro seniory. „Jaký já jsem senior, vždyť jsem měl nedávno teprve padesát,“ zase mě to nadzvedlo. „Ale proč ne, hlavně že se něco naučím.“ Jenže kurz byl obsazený. Snad by bylo řešení, kdybych si nosil svůj počítač. Možná by bylo ještě lepší, zkusit štěstí ve vedlejší knihovně.

Protože se mi v mém stavu nechtělo riskovat pád i s počítačem, domluvil jsem si návštěvu tam. Paní knihovnice si mě pamatovala z doby, kdy jsem tam jezdíval s nabídkou knih. Byla moc příjemná a probírala se mnou to, co jsem chtěl. Pro začátek jsem si vybral maily. Byl jsem rád, že se mi věnovala, škoda byla, že systematická výuka, jakou jsem potřeboval, tam nebyla možná.

O týden později už jsem byl v lázních. Využil jsem toho, že tam byl přístup k internetu. A to hned dvojí. V lázeňské knihovně a ve veřejných prostorách. A začal jsem se samostudiem. Ve volných chvílích jsem pokračoval v prohlížení mailů. Bylo to moc zvláštní. Jako bych se dostal ze současnosti do daleké minulosti.

Rozeznat s mým narušeným zrakem maily od spamů mi sice zabíralo nějaký čas, ale postupně jsem se jimi prokousával. Nejvíc jsem byl zvědav na ty, které mi přišly po příhodě a které jsem už nečetl. Z nich bylo zřejmé, že ještě několik dní po mém onemocnění ne všichni věděli, co mě potkalo. Našel jsem taky skupinový mail, kde bývalý kolega informuje o tom, co se stalo, a prosí o modlitby. Kdo ví, kolik lidí se za mě v tu dobu modlilo, a kdo ví, kolik se ještě modlí. Děkuji tímto všem, kdo si na mě a moji rodinu v naší těžké chvíli vzpomněli.

Po hodině jsem většinou internet opouštěl, protože zájemců bylo více než počítačů a nechtěl jsem tudíž vytvářet fronty, jaké si někteří pamatujeme z doby před sametovou revolucí. Knihovnice mi jednou poradila zajít si na internet do nedaleké knihovny ve městě. A taky zdarma. To jsem musel ověřit.

V rámci rehabilitace jsem šel pěšky. Brzy jsem zjistil, že i když jsou to jen dvě zastávky MHD, je to dál, než jsem si mohl dovolit. Využil jsem právě jedoucího autobusu a svezl se. Poprvé jsem použil průkaz ZTP a jel zdarma. Když jsem se průkazem prokazoval, vzpomněl jsem si na Mr. Beana, ale řidič se na něj ani nepodíval. Asi jsem vypadal důvěryhodně. Knihovna ve městě je moderní a celá ve skle. Na hodinku jsem si tedy sedl a pokračoval v objevování nepřečteného. Na některé maily jsem začal odpovídat. A své zážitky, které jsem do té doby psal do sešitu, jsem začal psát na počítači. Problém jsem však měl s přepisováním z psané formy, protože jsem po sobě nedokázal rozluštit svůj „těsnopis“. Není se co divit. Nejen, že jsem jako pravák psal levou rukou, ale nedokázal jsem číst a psát správně. Tehdy jsem třeba do svého deníku napsal: Ne a ne si vzpomenout, na kterou stranu se píše šestka. Byla napsána několikrát opačně, přeškrtnuta a opravena. Je pravda, že mi to občas udělá i dnes.

Na počítači jsem trávil asi hodinku denně a výsledek se brzy dostavil. Po měsíci jsem si mnohem lépe pamatoval rozmístění kláves, čímž se také zrychlilo moje psaní.

Volný čas jsem trávil nejen na počítači, ale i pohybem. O tom příště.